Nechci se rozepisovat do úplných detailů, protože by to byl až moc obsáhlý článek, ale jak už jste četli v mých příspěvcích dříve, měla jsem teď zdravotní problémy, které zatím přetrvávají, i když je to už určitě na mnohem lepší cestě. V posledních dnech jsem toho měla na programu hodně, celkem vzrušující věci, jako příchod do nové školy, navyknutí si na trochu jinou denní rutinu, do toho speciální dieta...Takže v posledních týdnech jsem, dá se říct, hodně vystoupila ze svojí komfortní zóny a nezbývá už tolik času a energie na blog.

Většinou na blog přispívám tak jedním, občas dvěma články týdně, hodně to záleží na mých nápadech a dobré náladě. Pár nápadů jsem samozřejmě měla vymyšlených dopředu, celkem zábavné články, ale v posledních dnech jsem se na to vůbec psychicky necítila a myslím si, že na kvalitě těch článků by se to určitě odrazilo a já nechci publikovat něco, s čím nejsem spokojená nebo za čím si nestojím, jen abych měla nový příspěvek na blogu.

Mějte se mnou trpělivost, pokud rádi čtete můj blog nebo i mojí básnickou nebo povídkovou tvorbu. Zase naberu síly a energii a vrhnu se do toho, určitě s mnohem lepší náladou a dobrými nápady.

Asi jste čekali, že vám začnu vyprávět, jak jsem šla poprvé do školy na základní škole. Jak se mnou cloumala nervozita, nesla jsem si v ruce pomačkaný kornout s bonbóny a sladkostmi a doufala jsem, že si tam najdu kamarády. Tak o tom mluvit nebudu, ale pocity jsem prožívala dost podobné, až na ten kornout, čehož lituji, protože taková sladkost vždy přijde vhod. Chci mluvit o svém prvním dni na VOŠ, kam jsem přešla po dvou letech pláče a učení se ve 3 ráno na zkoušku v 10 dopoledne, to vše na FHS UK. 

Plus noční vyjídání lednice ze strachu z neúspěchu. Už 20. září mi škola začala a rozvrh mě dost zděsil, protože obsahoval vstávání každý den v 6 ráno. Výuka od 8, ale naštěstí maximálně do 1 hodiny odpolední. Několik dní před začátkem školy jsem se postupně trénovala v brzkém ranním vstávání, protože už se mi dlouho nestalo, že bych vstávala v 6 ráno a ještě ke všemu každý den. Každopádně ve svůj první den jsem nezaspala (to kupodivu přišlo až o pár týdnů později), zvládla jsem do sebe naházet snídani, vypít čaj, slušně se obléct a vyrazit. 

První, co mě překvapilo, byla šílená zima, skoro ještě tma a taková koncentrace lidí v MHD. Z toho dne jsem si napsala pár postřehů, a proto se s Vámi o ně teď podělím: